Vyhledat

Relaxace nebo psychoterapie??

Aktualizováno: 1. 11. 2020

"Někdy je lepší naučit pacienta relaxovat než mu dělat dlouhou psychoterapii." Karel Lewit


Dnes dopoledne sdílela na mém osobním FB profilu informaci o plánovaném čtvrtečním relaxačním setkávání moje vzácná kamarádka a přidala k tomu odkaz na článek z týdeníku Respekt, který přikládám a z nějž je citát na začátku tohoto příspěvku.


https://www.respekt.cz/special/2015/promeny/karel-lewit-skrze-telo-se-leci-i-duse

Může se zdát, že si zveřejněním těchto řádků a výše uvedeným citátem jako vystudovaný psycholog, psychoterapeut pod sebou podřezávám větev a připravuji se tak o klienty nebo alespoň o počty sezení s nimi, což by možná někomu v dnešní době od osvč, která navíc nemůže vykonávat v současnosti osobní konzultace, mohlo připadat minimálně z pohledu další profesní existence odvážné, ale opak je pravdou...

To, že relaxace přináší víc než "jen" zklidnění a uvolnění, mám vyzkoušeno především na sobě a denodenně se mi to potvrzuje při práci s klienty, kteří ke mě přicházejí s různými obtížemi. Možná se mnou někteří mí kolegové nebudou souhlasit, ale moje zkušenost rezonuje s tím, co říká prof. Lewit.

Hodně klientů ke mě přichází se zakázkou, že chtějí porozumět sami sobě, chtějí se podívat pod pokličku některých svých vzorců chování, které jim působí nepohodu v různých oblastech života. A očekávají, že když tohle pochopí, že se jim uleví... Znám to a mám pro to pochopení, sama jsem (nejen) z profesních důvodů absolvovala mnoho hodin individuální psychoterapie..


Ale obzvlášť poslední dobou se mi vyjevuje, že naše touha všechno pochopit, rozklíčovat, "vyčistit" a uzdravit může být kontraproduktivní. V té touze se ukrývá obrovská snaha a každou snahou v podstatě vytváříme napětí...

"Musím přece přijít na to, odkud se tyhle moje stavy berou...to musí být něco z dětství," slýchám často. A následuje: "Pokud to nepochopím, neuleví se mi." Stává se, že jsem klientem vyzývána, abychom se trochu "porýpali" v minulosti... Jiný se tak moc snaží porozumět tomu, co se s ním děje, když podstupuje kraniosakrální terapii, že kouř z urputně pracujících mozkových závitů nelze přehlédnout...

Vůbec tady nechci tvrdit, že náhled na neuvědomované souvislosti s minulými zážitky a vztahy nevede ke zlepšení obtíží. Rozhodně může pomoci k odstupu, který je sám o sobě léčivý, ale pokud se nevzdáme snahy do všeho proniknout, jsou nám tahle uvědomění tak trochu k ničemu... Zacyklíme se totiž v tom kolotoči neustálého hledání, objasňování, nacházení....pod každým takovým "nálezem" je totiž téměř vždy další vrstva, takže nastupuje další kolo... a s ním i tlak... na sebe, na psychiku a tím i na tělo... Nepohoda, úzkost, bolest hlavy.. "Dokud na to nepřijdu, neodhalím, proč se mi tohle v životě děje, nebudu šťastná/šťastný..." Znáte ten vnitřní hlas? Já ano, ale naštěstí ho slýchávám čím dál míň...neabo spíš teď už vím, jak na něj...


A jsem konečně u toho, proč jsem začala psát tenhle článek... Moji snahu přijít věcem na kloub pomáhají mírnit nejrůznější relaxační techniky. Pomáhají mi, abych se neustále ve své mysli nezaobírala příčinami nebo následky chování svého nebo ostatních, abych si nevytvářela očekávání nebo domněnky, abych nechtěla všechno pochopit.... pomáhají mi vypnout hlavu... respektive ji korigovat tak, aby pro mě dělala jen to užitečné nikoli to zatěžující... Pomáhají mi uvolnit se... uvolnit se v tom, že nemusím všechno zvládnout, nemusím všechno pochopit teď hned, nemusím být bezchybná, dokonalá...

Pomáhají mi totiž dostat se do toho často skloňovaného ale opravdu mocného přítomného okamžiku, díky nim se mi daří vracet se pozorností do těla, ke smyslům, vnímat, co opravdu v danou chvíli JE... k tomu co vidím, slyším, cítím... a tím se oslabuje ten neustálý tok myšlenek na to, co všechno musím, jak by co mělo vypadat, co bych měla udělat, co mi kdo řekl, co jsem pro změnu třeba neřekla já....


Díky tomu, že uvolním tělo i mysl, na chvíli spočinu ve vnitřím tichu, poleví ten tlak mého vnitřního hlasu (přísného soudce, který přišel na svět, když jsem začala slýchávat o "hodné holčičce, která přece nezlobí a dělá všechno správně").

Pak povolí i sevření kolem srdce, můžu líp dýchat, hlava tolik "nefrčí"... já získám prostor, odstup a najednou všechny ty záležitosti, co jsem před tím třeba převracela v hlavě ze všech stran, tak nějak vyvanou.... a nejde o to, že bych je potlačila, naopak, můžu se na ně dokonce líp podívat, už mi totiž nezpůsobují nepohodu někde v těle ani v hlavě,


Můžu klidně pozorovat, jak se probouzí můj vnitřní kritik a snaží se mi to zas nandat... ale něco jiného je být v klidu a pozorovat ho a naproti tomu ho nechat "rozjet se" a pěkně mě zdupat... Když se poštěstí a dokážu zůstat v klidu a jen z povzdálí koukat, co všechno se mi tento soudce snaží namluvit nebo co všechno má geniální hlava dokáže vymyslet za konstrukty, je to vlastně docela zábavná podívaná. A kde je zábava, je lehkost. Kde je lehkost, není tlak...

A věřte mi, vzorců, na které jsem za ta léta práce na sobě nahlídla, je opravdu mnoho, ale mám pocit, že vnitřního klidu jsem se dotkla až díky různým relaxačním nástrojům, které mě naučily bdělosti, všímavosti a taky laskavosti., díky technikám a zdrojům, které mě naučily vracet se svou pozorností k tělu, k dechu... Díky tomu totiž už dokážu zavčas zaznamenat zvednutý bič mého vnitřního kritika dřív, než udeří, zpozorovat svou tendenci litovat se pár okamžiků před tím, než rozehraju nějakou hezkou etudu na někoho z mých blízkých...a tak bych mohla pokračovat...

Moje vzorce zaseté z dětství a bůhví odkud, ještě nezmizely, pořád na mě někde vyskakují, zkouší to a nejspíš pořád budou. Jediný rozdíl oproti časům minulým je, že je dokážu už neživit tak moc svou pozorností, přestávám je intelektualizovat, analyzovat, diskutovat o nich, rozebírat je... S tichou radostí a vděčností za všechny nástroje, co mi byly předány, začínám rozumět tomu, co kdysi řekl Ram Dass, nedávno zesnulý duchovní učitel (v překladu Taraka Matla):


„I po mnoha letech psychoanalýzy, po výuce psychologie, práci terapeuta, po mnoha letech užívání drog, pobytu v Indii, kdy jsem se stal jogínem, měl gurua, po osmnácti či devatenácti letech meditace – pokud je mi známo, nezbavil jsem se ani jedné neurózy. Ani jedné. Změnilo se jen to, že zatímco předtím tyto neurózy byly obrovskými příšerami, které mne ovládaly a kontrolovaly, teď jsou jako malí otravové, které pozvu na čaj. Řeknu: „Ó, sexuální zvrácenost! Neviděl jsem tě týdny!“ Jsou teď více méně mým stylem. Když se vaše neurózy stanou vaším stylem, vše je na dobré cestě. Každý má osobnost složenou z neurotických vzorců. Vzdal jsem se přemýšlení, že musím projít okem jehly a stát se psychologicky zdravým. Nikdy nebudu v pořádku! Ve skutečnosti to není zajímavé a důležité. To je část změny, ke které dochází s duchovní praxí. Čím jsou věci méně důležité, tím snadněji je změníme. Dříve byl kontext pro mě velmi úzký - má osobnost byla velmi skutečná a já se s ní velmi úzce ztotožňoval - bylo těžké cokoliv změnit. Když se kontext začal rozšiřovat, investoval jsem do své osobnosti méně energie a změna byla jednodušší."


-----------------------------------------------------------------------------------------


Pokud si chcete vyzkoušet nějaké z relaxačních technik. naučit se je tak, abyste je mohli používat ve svém každodenním životě, 5.11. v 18 hod. začíná online relaxační setkávání, kde se budu snažit předat to, co bylo předáno (a funguje) mě... Každý týden bude jiná technika, aby si každý mohl najít to, co mu vyhovuje.

Více informací najdete na https://www.kezdroji.cz/aktu%C3%A1ln%C4%9B


A jestli vám vyhovuje raději soukromí, poskytuji nyní i online individuální konzultace, během nichž s vámi také ráda relaxace udělám.


Těším se na setkání alespoň přes monitory a přeju klidný podzimní čas navzdory všem turbulencím okolo.

339 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše